Rok se s rokem sešel a my jsme vyrazili na 5. ročník turistického putování po severních krajích naší země, kterého se účastní zájemci z řad žáků 6. - 9. ročníku. No, letos už to byla masovka na hraně, sešlo se vás 33! Během pětidenního putování tak naši mladí turisti namířili své kroky do oblasti Javornicka a hor zvaných Rychlebské. Specialitou akce byla skutečnost, že větší část jsme šli „natěžko“, kdy si veškeré vybavení nesli účastníci sebou. Ale klobouk dolů, téměř všichni to v pohodě zvládli!
Kurz jsme zahájili vlakovým přesunem na sever, cílem byla stanice Ramzová, náš výchozí bod, odkud jsme vyrazili dobýt vrcholky Rychlebských hor. Již první kroky některé z vás přesvědčily, že to nebude žádný výlet na Matějskou do Prahy, takže odpočinek a oběd na nejvyšším vrcholu zvaném Smrk byl více než zasloužený. A pak přišly pravé Rychlebky! Hřebenovka přímo po hranici, cestička v borůvčí, no krása. Trochu se nám to vlnilo, takže výstupy na Kovadlinu či Břidličný nebyly zadarmo. U chaty pod Špičákem jsme si trochu odpočinuli, nabrali vodu a zamířili k cíli dnešního putování – zaniklé vesnici Hraničky. Na objednávku (😊) nám i posekali louku, takže stavění stanů byla pohoda, tedy až na to, že někteří ten svůj příbytek stavěli asi poprvé 😊.
V úterý jsme pokračovali v započatém díle s cílem dokončit hřebenovku Rychlebek. Pod Koníčkem jsme objevili nový Lesní bar, tak jsme jim ho tam kompletně vykoupili. Pak už se většina z vás těšila na obchůdek nad Travnou, který jsme teda vykoupit nedokázali, byť jste se snažili...:-) Odtud už to bylo jen a jen stoupání na cíl dne – Borůvkovou horu, samozřejmě se zastávkou na Hoštickém prameni k načerpání vody. A Borůvkovka, to už je klasika, vždyť si ji Pája s Klárkou přímo vyžádaly! Krásné místo, nádherné výhledy, pohodovka.
Ve středu jsme zahájili sestup do civilizace. Přes Vysoký kámen s Rychlebským trollím jazykem jsme namířili naše kroky do Javorníku, kam jsme kolem poledního také ve vší parádě dorazili. Zasloužený odpočinek jsme si samozřejmě spojili s doplněním kalorií v místních restauracích a obchodech. Před společnou fotkou s hejtmanem jsme zbaběle utekli na nádraží, odkud nás vláček kolejáček vyplivl některé v Žulové (neboť jsem nutně potřeboval skočit do lomu) a většinu ve Vápenné, kde se naším basecampem stala místní tělocvična. Poté už mohl naplno vypuknout odpočinkový podvečer, kdy jsme odpočívali, někteří zkoušeli ukuchtit své kulinářské speciality a tak jako vždy, naplno se rozjeli míčové hry. No, největší radost z vás měl ale místní obchodník – Vietnamčík, kterému jste mohutně zvedli tržbu 😊.
Ve čtvrtek ráno jsme nechali bágly v tělocvičně a vyrazili do krásného okolí vesnice, samozřejmě po zatopených lomech! Prvním cílem byl známý lom „Biskupák“. Další cesta byla dobrodružstvím, k lomu na Žulovém vrchu (Brankope) jsme si to namířili přímo nahoru, žádné obcházení, pěkně kolmo na vrstevnice! Ale průchod mini skalním bludištěm či pěkné výhledy byly odměnou za náročnější výstup. Poté jsme se vrátili do Vápenné, nahodili na záda naše „krysy“ a zahájili přesun přes lom Vycpálek na zřejmě nejznámější (a taky asi nejkrásnější) místní lom – na Rampu – místo našeho posledního bivaku. No, krása. Teda až na tu bouřku a deštík, ale i to k našemu putování patří. A když přestalo, bylo fajn. Moc.
V pátek jsme po bývalé železniční trati jsme došli až k Žulové, kde nás čekal poslední cíl dnešního putování – lom Grantz, který osobně nazývám Ostrůvkem. Dvouhodinová koupačka byla odměnou za celé to putování a z lomu vás odcházelo suchých opravdu jen pár J. Pak už jenom procházka na nádraží a mohli jsme zahájit přesun domů. V Zábřehu ještě poslední foto u pana Welzla, však jsme jeho pokračovatelé, no a pak si vás rozebrali vaši blízcí a odvezli vás domů k plným stolům a měkkým peřinám (tedy pokud si můžu tipnout, prvně vás hodili do vany…)
A co závěrem? Za pět dnů jsme nachodili cca 65 km a viděli mnoho krásného. Snad jsem tak splnil svůj slib, že všem ukážu to hezké na Javornicku a nakouknu s vámi do nejopuštěnějších hor naší země.
