Vyvrcholením vzdělávání o holocaustu i 20. století na naší „Božence“ se stala (po hodinách dějepisu a v případě některých děvčat i loňské návštěvě Osvětimi) dvoudenní exkurze do Prahy a především Terezína. Zde je kronika akce:
Ve čtvrtek 28. 3. se již před sedmou ranní potkalo 31 účastníků zájezdu na zábřežském nádraží. První den jsme věnovali naší stověžaté matičce měst a událostem, které se stali ve 20. století a jsou spjaty s hlavním městem. Po příjezdu jsme zaparkovali batožinu do úschovných skříněk a pak už bystře vyrazili na kopec Vítkov, kde jsme v Národním památníku prozkoumali jsme významné události naší historie minulého století (povětšinou s koncovým číslem 8), ale také stihli projít celou budovu od sklepů (s bývalým zázemím mauzolea Klementa Gottwalda) až po střechu (s krásným výhledem na Prahu). Poté jsme se přesunuli do centra a na Václaváku nasměrovali naše kroky třeba k památníku Jana Palacha u Národního muzea či si na fasádě budovy nad námi ukázali pitomost ruských okupantů z roku 1968. Po krátké přestávce jsme zamířili poznávat další historicky zajímavá místa. Prvním cílem se stal Národní památník heydrichiády v Resslově ulici, kde jsme si po zhlédnutí dokumentu prohlédli kryptu a prostory kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde svedli svůj poslední boj parašutisté a atentátníci na R. Heydricha. Následovala Národní třída s připomenutím událostí listopadu 1989, ale i drobnosti jako bývalé sídlo StB v Bartolomějské ulici či památník studentů v Nerudovce. Zavedl jsem vás i k neblaze proslulému „Domečku, ale také ukázal kouzelné zákoutí Prahy v podobě Nového světa. Přes Klárov a Palachovo náměstí jsme zamířili na Staromák, kde jsme si u bývalého mariánského sloupu připomněli třeba to, že onen „slavný“ projev soudruha Gottwalda (a datum byl více než aktuální) se neodehrál na balkonu blízkého paláce Kinských (jak je všeobecně tradováno), ale na korbě náklaďáku na Václavském náměstí (což se moc nevíJ) Po krátkém rozchodu už zbývalo jen si vyzvednout bágly a po přesunu do Milovic a nákupu v místním supermarketu jsme mohli zaplout do teplíčka místní ZŠ, kde nám ubytování zařídila moje kamarádka Jana. Díky moc!
Ráno se některým nechtělo vstávat, nebylo se co divit, budíček byl na šestou a odjezd vlaku před sedmou. Následný přesun do Bohušovic mnozí využili k snížení spánkového deficitu. Počasí nám přálo, pěší přesun do Terezína byl pěknou procházkou. Program v Terezíně nám zajistilo Vzdělávací středisko, takže nás v Muzeu ghetta čekala úvodní přednáška a po ní už prohlídka města. Odskočili jsme si také na objednaný oběd, mňam, chutnalo. Odpoledne jsme věnovali dalším místům bývalého ghetta (Magdeburská kasárna, místa transportů, márnice atd.) Na závěr naší prohlídky jsme zamířili do Malé pevnosti s přilehlým Národním hřbitovem. Uff, bylo toho více než hodně, informací moc, téma těžké, ale proto jsme sem snad jeli! Pak už jen přesun do Bohušovic, do Prahy, do budovy Hlavního nádraží (s klavírní vložkou našich děvčat), do vlaku a domů.
Jaroslav Vít, vedoucí akce, no a teď už i kronikář putování
